Prdí a prdí? Neprdí
Už nějakou dobu mě štvala nemohoucí integrovaná zvuková karta mého počítače. Asi tak od doby, co jsem si pořídil kvalitnější sluchátka a občas s nimi něco poslouchám. Ne, že by na to prdění, které se ze sluchátek ozývalo při každé pauze procesoru nebo pohybu grafiky na obrazovce, nebylo slyšitelné i v těch předchozích, ale přeci jen v šuntech za dvě stovky to člověka tak neštve. Možná i proto, že to prdění nebylo tak kvalitně prokreslené.Tedy rozhodl jsem se, že zakročím a pořídím lepší zvukovou kartu. To bylo tak před půl rokem...
Ale taky jsem si pomyslel, že by mohlo pomoci vyměnit zdroj. Napadlo mě to, když jsem zjistil, že prdění také tak nějak závisí na jeho zatížení. A protože zanedlouho začal zdroj vynechávat kvůli přehřívání, přeskočil jsem fázi rozhodnutí a rovnou ke koupi silnějšího, tiššího a snad aspoň o trošku lepšího zdroje přistoupil.
Nákup dostal nečekanou zápletku, když jsem zdroj do počítače pečlivě zapojil, zjistil, že mu chybí konektor, který nutně počítač k životu potřebuje (4pin 12V) a tak tam znovu pečlivě zamontoval zdroj starý. Ještě předtím, přestože v něm nejsou žádné uživatelsky opravitelné díly, jsem jej rozmontoval a odstranil centimetrovou vrstvu hustého černého mazlavého prachu.
Původní zdroj posléze začal opět fungovat bez problémů. A tak jsem ten nový odstrčil stranou, že snad seženu nějakou redukci. Když jsem tak na něj nějakou dobu koukal, postrádaný konektor se na něm zničeho nic objevil.
To bylo nasmání.
A tak jsem znovu provedl výměnu zdroje. Musím uznat, že je to hrozně zábavná činnost. Rozmotat všechny ty kabely, vytáhnout ATX konektor násilím nepřímo úměrným oblíbenosti motherboardu, odšroubovat zdroj, našroubovat zdroj, vymyslet co kam zapojit, aby se ty kabely moc nemotaly, trefit všechny konektory do těch správných dírek poschovávaných po všech možných čertech, nejlépe za ATA kšandou...
No a pak... cvak. Nic. Cvak. Nic. Zkontroloval jsem kabely, všechno. Cvak a nic. Zdroj nefungoval.
Aspoň, že ten původní jsem dal nějak dohromady.
Strávit tři hodiny prohazováním zdrojů, to je na zabití.
Není divu, že jsem pak s reklamací nespěchal. Zdroj ležel stranou dva měsíce. Když jsem jej konečně před měsícem reklamovat šel, bylo zajímavé vysvětlovat, že mi nefunkční už přišel, když jsem si ho dva měsíce schovával.
Ale po měsíci se mi vrátil. Tedy ne doslova. Musel jsem pro něj zase jet až někam do Háje. Tak jsem přemýšlel, co bych dalšího z Hájí přivezl, abych času na cestu využil efektivněji. A tentokrát konečně přišla řada na zvukovku.
Rozhodl jsem se pro tuhle. Ve své kategorii s nejlepší cenou, ač bez některých zvukomrvítek, které stejně nevyužívám.
Creative Labs X-Fi mX Xtreme Audio
Když jsem dal doma všechno dohromady. (Další hodina života strávená pod stolem.) Hned jsem se pustil do testování. Ovládací software vypadá velmi přítulně a vše, co jsem od něj chtěl, jsem tam našel. Nastavil jsem bedýnky, něco málo si pustil. Pak jsem se rozhodl zkusit sluchátka. Ah ejhle. Prdí prdí. Sice mnohokrát méně, ale pořád, neřád. Ve fázích ticha je kterékoliv prdění obtěžující.
A teprv potom mě napadla další podstatná myšlenka. Vypojil jsem propojovací kablík k přednímu panelu a zastrčil sluchátka přímo zezadu.
Zvukovka na to:
" "
Konečně! Ticho!
Ještě jsem pro jistotu zkusil něco pustit.
A hurá hudba bez prdění!
Poučení? Zvukový signál průchod počítačovou skříní prostě nepřežije. Ani stíněná dvojlinka nemá šanci.
Edit: Malá korekce ošklivých hrubek.
Komentáře (1)
