Právě jsem zažil požár
Na seznamu zážitků, které bych nechtěl potkat, ale stejně se mi připletly pod nohy, se dnes večer objevil další.Jdu si takhle úplně běžně a bez podezření na záchod a na chodbě mě zarazí nepříjemný pach. Kouř. Myslel jsem si, že asi jen někdo něco spálil, tak jsem pokračoval a šel se vyčůrat. Potom, ač jsem si říkal, že jsem starý panikář, jsem to šel raději zkontrolovat.
Sešel jsem po mizerně osvětleném schodišti a když jsem konečně nahmatal vypínač a rozsvítil, nevěřil jsem vlastním očím. Viděl jsem jen totální mlhu a tentokrát za to ani nemohly špinavé brýle.
V plandavých papučích jsem vyběhl zpět nahoru a zabušil na sousedy, vlastníky domu, které by to mohlo zajímat. Pak jsme běželi dolů a otevřeli dveře a okna. Oni pak pokračovali do hospody ve sklepě odkud zřejmě kouř přicházel.
Na to já náladu neměl a zůstal jsem na ulici a pozoroval, jak se hustý kouř mísí s čerstvým vzduchem, který mi byl rozhodně milejší.
Jen jsem na to nevěřícně koukal a klepal koleny. Teprve po chvíli mi začlo docházet, co jsem nahoře nechal. Psa, data, nahraditelné krámy. Přemýšlel jsem, jestli se ti dva vrátí. A jestli se mám vrátit já pro ty nepostradatelné "věci" nahoře a nebo radši nezkoušet, kolik kouře se dá bezpečně zvládnout.
Teprve, když se ukázalo, že oheň už zdechl, vrátil jsem se do bytu. Vzal jsem si boty, abych mohl venku chodit.
Dole v hospodě hořel koš. Nějaký chytrák vysypával popelníky. Shořely dva koše, nějaké kabely, kus dřevěné rohože a nábytku. Když jsem se dozvěděl, že je to potřetí, přehodnotil jsem, jak moc tu chci bydlet. Prý tohle bylo nejhorší, zatím.
Přínosem je, nejen, že jsem dostal pivo na účet podniku, ale také fakt, že už vím, co bych v případě nouze zachraňoval. Sebe. Psa snad taky. Ostatní vem čert.
Komentáře (0)